Vítejte v mém digitálním archívu orienťáckých map!

Po 2 měsících bez držení mapy v ruce jsem byla hodně nejistá, 1K. jsem podběhla a chytla jsem se až u hranice porostu, 2K. - kontrolu jsem zbytečně obíhala z druhé strany, 5K.- chyba na dohledávce, byla jsem směrově dobře, ale hledala jsem kousek před kontrolou,10K.- nechala jsem se stáhnou od Aničky Kochové a vůbec mi nedošlo, že kontrola je skoro na hřebínku a já málo stoupám. Až u 11K. jsem zjistila, kde jsem, potom se mi povedla i dohledávka.

Závod se mi líbil, ale vzhledem k mému tréningovému vypětí to byly kopce spíše chůzí. Na 1.K jsem u dohledávky byla chvíli zmatena, stála jsem nad kontrolou, ale zároveň jsem ji neviděla. Nakonec mi pomohla Kačka Grycová, která mě už stačila doběhnout. 6K.- nejdřív jsem si říklala, že to půjdu vrchem, ale tak nějak jsem to seběhla dolů, kapku jsem se tam brodila traverzem. Na 7K. mi to přišlo jako v Tatrách jen s tím otravným pískem navíc. Moje asi největší chyba přišla na 11k., nevím jak jsem přemýšlela, protože nechápu jak mě tento postup mohl napadnout. Krátky dvouminutový postup mi tímto způsobem zabral 5. Na 12K. jsem si nepohlídala směr odběhu, po doběhu na světlinu jsem se směrově srovnala.

První kontrola byla zároveň i moje uzlová, jen kdyby nebyla na nejvyšším kopci v okolí, běželo by se na ní rozhodně lépe. U 3.k jsem se rozhodovala jaký postup zvolit a vybrala jsem si ten pomalejší, zpětně nechápu proč jsem si myslela, že se mi po cestě poběží rychleji. před kontrolou jsem si udělala malou směrovou kličku, tady mě doběhla Kačka Grycová, která vybíhala o 2 minuty déle. JEjí tempo nebylo nic pro moje hlemýždí nohy a tak jsem pokračovala sama s ní na dohled, takhle jsem ji viděla asi do 5. kontroly. Na 6k. jsem zvolila asi trochu nešťastný postup přes velkou bahnitou paseku, takže hmotnost mých bod se rázem vysoce zvýšila. Na 7k. jsem naběhla trochu výše, takže jsem se pár metrů vracela. 8k. jsem vzala přes ještě jeden hřbítek než bylo nutné. Následoval výšlap na uzlovku. Z 11k. na 12k. jsem mohla stoupat dřív, ale nemohla jsem se rozhodnout jestli se budu prodírat hustníkem k pěšince nebo kolem oplocenky. Z 12 na uzlovku jsem provedla pokus o poklus a zavázání tkaničky, po třetí a naposledy razila uzlovku a pak už jen vesele do cíle.

Po měsících bez mapy v ruce jsem se vydala na trať, již se zjištěním, že když to zkazím nic se nestane. Na 1. kontrolu jsem vyrazila dobrým směrem, ale byla jsem trochu zmatená, byla jsem v jedné linii s krmelcem, ale kontrolu jsem stále neviděla. Až když jsem viděla cestu, tak jsem se podle ní srovnala a kontrolu našla. Na 5.k jsem byla trochu nejistá, vzhledem k mému talentu nevidět hranice porostu. NA 6k. jsem naběhla trošku více vpravo, ale zašla jsem si jen pět metrů. Další kontroly jsem v pomalém do kopců plazícím se tempu bez obtíží našla. U 14.k jsem naběhla na první jámu, ale nějak jsem neviděla cestičku a stočila se více vlevo, potom jsem uznala, že takhle to nepůjde, vrátila se zpět k první jámě, cestičku objevila a kontrolu s čipem u ucha razila. Do cíle jsem sice dorazila v dlouhém čase, ale úžasný zážitek zase být na závodech to nezkazilo.