Benátky NOčÁK (11.11.2017)

Po startu, což byl samo o sobě zážitek (bez intervalů, startuj si, kdy chceš). Jsem vybušila první most nahoru za podpory dvou týmových kolegyň a pak to přišlo…kde jsem? Jóo, tady! Ještě že postup na jedničku nebyl nijak extra komplikovaný a až na jeden mlý střet s protiběžcem realizovaný dobře. Dvojka přinesla poznatek, že když je tam nakreslený podchod, znamená to běžen s břichm na kolenou :D trojka – nebylo co řešita jen valit. Čtyřu jen pohlídat, kde uhnout, jinak nad volbou se taky přemýšlet nemuselo. 5 – 9 v pohodě, taková ťukačka, že jsem se ani nestíhala kochat, což desítka vynahradila stoprocentně…bylo až kýčovité běžet uplně sama po promenádě, kolem mě jen moře, mapa, světlo, atd. a mé umírající já! Jenže kvůli mému euforickému stavu jsem samozřejmě tu kontrolu zkazila….stát v parku a u německého pomníku hledat, kde to krucinál jsem, nebyl zrovna romantické. Ale kontrola objevena, jde se dál… na 11 jsem zaznamenala nejrychlejší čas z našeho týmu! Ale pak bum bum a zbytek parku bylo zmatení…našla jsem všechno v podstatě čistě, ale o běhu už nikdo nic neříká :D Volba na 15 se moc nepovedla, ale realizace byla v pohodě, takže ztráta nebyla tak velká. 16 byl postup skoro celý již poznaným terénem, takže už jen zatnout zuby a ‚valit‘.. Kontrolu šlo najít i podle křiku místních Romů, kteří se nebáli běžce i fyzicky nesměrovat. Do cíle už to bylo jen o tom nevzdát běžet na most, z mostu (ještě že tam mají pro vozíčkáře rampy!), ale z mého výzkumu vyšlo nejlépe nahoru po schodech, dolů po rampě. čas 29:30 a spokojenost maximální! Bohužel při zakreslování postupu jsem zjistila, že si vlastně přesně nepamatuju, kudy jsem se na Rialto dostala (berte s rezervou)! Ovšem z Rialta to vím přesně, protože jsem jako záchytný bod vzala studni na náměstíčku na konci frekventované cesty, ale během postupu jsem zjistila, že to není ideální volba, že to někde vezmu uličkami..pak ale nadešla analýza, jak zjistím, kde jsem a bylo jasno, jdu to zleva. Nikdo si jistě nevšimne, jaký jsem si udělala okružní výlet v blízkosti kontroly…nepochopila jsem to, proč jsem si té cesty nevšimla :D 6 OK. Sedmička aneb příběh na dlouho… Ráno jsme se lopotily uličkami na druhou stranu Benátek (hlavák - centrum závodu), tentokrát jsem naši výpravu shodou okolností vedla a narazili jsme na jeden most, před nímž byla cedule, že je zavřený (s komentářem, že v mapě to jistě bude zakreslené).. a kam jsem to nenaběhla? Z veřejných výzkumů bylo následně zjištěno, že překonat most šlo za pomocí několika parkurových prvků. Vymýšlet obíhačku už v dost zničeném stavu bylo dost náročné a tak to tak na vypadalo. Osmička v pohodě (už jsem začínala poznávat krámky, které jsme nejednou navštívily), na devítku netuším, jak jsem se dostala, ale běželo se kolem Bati! :D 10,11 ťukačka. Dvanáctka..no co dodat :D U kontroly jsem zvolila již osvědčený postoj – stůj a přemýšlej, tentokrát to bylo relativně rychlé, mojí volbu zleva jsem šla kvůli malé možnosti ztracení se(frekventovanější uličky se dali poznat), část, která je tečkovaně nakreslená, znamená, že prostě nevím, kudy jsem ve výsledku šla :D Do šestnáctky jsem šla podle mých plánů, už jsem ani moc nepostávala… Ale gondola u 15 se prostě vychutnat musela! Postup na 17 byl doslova LAHODNÝ! Nějak jsem měla dobrý kuk a na tomto postupu jsem díky volbě (ne rychlosti) dala Janičce půl minuty (byl to první a poslední postup, kde jsem nebyla pomalejší ) I motivace od mého železničářského kolegu z Ostrova celkem pomohla. Zbytek tratě byl už jen vychutnávací a zároveň smrtící (tři mosty za sebou byly opravdu prožitkové!) cílová rovinka dala zabrat každému, který nechtěl sejmout ani jednoho turistu… Pocit v cíli? BOŽÍII! Z middlu se vyklubal 50 minutový běh (cca 8 km), ale sušenky a sladký čaj v cíli za to stály!!