Novinky

 

1.den - Cestu jsme s Láďou pojali jako zeměpisnou expedici s určováním všeho, co jsme míjeli zajímavého. Obědvali jsme v Lipníku nad Bečvou, navštívili hrad Strečno a večer si prohlédli historický střed Banské Bystrice.

 

2.den - Jeli jsme do Banské Štiavnice na EYOC sprint, Jana na schodech ztratila a našla čip. O závodech psal Martin Křivda v samostatném článku. My jsme si prohlédli město a Láďa mezitím s kamarádem běželi asi 15 km po modré na sever a pak po zelené na místo Radošovo, kde jsme je naložili. Jardu jsme vysadili u dědečka a podívali jsme se na dřevěný kostel v obci Hronsek (památka UNESCO). Za velkého tepla pak na náměstí v Bystrici proběhlo slavnostní zahájení EYOCu a vyhlášení sprintu.

 

3.den - Pršelo, jen se lilo a na Suchém vrchu západně od Bystrice byla na pořadu klasika. Závodníci přibíhali jak ze sprchy, Láďa si asi po 10ti letech oblékl pláštěnku a já si říkala, jestli bych ten déšť zvládla. Jana si spravila náladu 23.místem a v cíli se jen smála. V poledne déšť ustal a my se vydali do vesnice Špania Dolina, v níž dorostenci trénovali. Ve starém hornickém městečku jsou k vidění historické domky, gotický kostel s dřevěným schodištěm, štoly a šachty a obrovská halda, z níž je nádherný rozhled. Naučná stezka asi o 4km kolem dokola byla pěknou procházkou.

 

4.den - Na stejném místě jako klasika se odehrály štafety, Jana startovala v mixech. Při vyhlašování mě bavily rostlinné věnce z kdečeho, kterými se závodníci dekorovali. Potom jsme si Janu naložili a navštívili Harmaneckou jeskyni s vchodem položeným  o 260 m výše nad parkovištěm a 1043 schody uvnitř.

 

5.den - V plánu byl pochod z Chopku na Ďumbier a zpět, ale okolnosti byly proti. Láďa běžel z Jasné nahoru na Chopok, ostatní jsme jeli třemi lanovkami a byli jsme jen o trochu rychlejší. Nahoře nás čekalo psí počasí, mlha a hlavně nepříjemný ledový vichr. Ten kousek od lanovky na vrchol nám stačil k poznání, že bychom umrzli, a tak jsme sjeli zase dolů. V Jasné jsme si obešli Vrbické pleso a po žluté se prošli k rozhledně Ostredok a k symbolickému cintorínu a zpět.

 

6.den - Chtěli jsme navštívit různorodá místa Slovenska, a tak jsme zamířili do Slovenského Ráje. Vystoupali jsme Suchou Belou z Podlesku, po žluté a červené přešli na Kláštorisko a tam jsme se rozdělili. Já jsem sešla přímo k Hornádu a vrátila se k autu, zbytek si cestu prodloužil přes Letanovský mlýn. Počasí vyšlo a jako bonus jsme se podívali do gotické kaple u kostela ve Spišském Štvrtku.

 

7.den - Vydali jsme se za dalšími památkami UNESCO. Nejdříve jsme prolezli Spišský hrad a pak jsme šli po naučné stezce skrz skalní město Dreveník ke kostelu v obci Žehra a přes zámecký park v Hodkovcích zpět. Přidali jsme ještě prohlídku Spišské Kapituly a travertinové kopy Sivá Brada.

 

8.den - Začaly čtyřetapové závody Tatra Orienteering v okolí autokempu u Račkové doliny u městečka Pribylina. Na mapách v měřítku 1:7500 jsme běželi dvě klasiky a dvě krátké trati v ne moc kopcovitém terénu. Les byl různě průběžný s mnoha detaily (kupky, prohlubně), běhalo se i po loukách a pastvinách, cest pomálu a bažin hodně. Před 1.etapou jsme navštívili skanzen v Pribylině, kde byla i tréninková mapa. A viděli jsme, že s neohraničenými porosty to bude těžké. A bylo, protože se prostě nebylo čeho chytit. Ve vysoké trávě se dělaly pěšinky, ale běžet moc nešlo, bažinky byly jen trochu na ochutnání a počasí pěkné. Díky chybám si někteří v lese dost pobyli.

 

9.den - 2.etapa. Hned od startu hodně pršelo, brzo přišel dlouhý postup přes louky se závěrem v lese a v bažinách na kontrolu na kraji mapy. Zde hodně lidí z mapy vyběhlo a mimo trávilo mnoho desítek minut. Nám se toto naštěstí nepodařilo, přesto jsme si pobloudili. Kromě Jany, které se naopak etapa povedla. A všichni jsme byli jako ze sprchy. Odpoledne jsme jeli do Demanovské ledové jeskyně. 

 

10.den - 3.etapa a největší zážitek, bažiny kam se podíváš. Dost jsem se bála, že někam zapadnu, takže velké psycho. Ve vyšlapaných cestičkách bahno po kotníky nebylo příjemné, v prohlubních se dalo zapadnout mnohem hlouběji. Pavel zachraňoval kolegu (pozdejšího vítěze stejné kategorie), který vězel v blátě až po prsa. Za cílem vedla první cesta do řeky, pak do autobusu, jenž nás na 3. a 4.etapu vozil. Kdo autobus myl, si jistě užil. Poslední volné odpoledne jsme využili k návštěvě Štrbského Plesa a procházky kolem plesa.