Vítejte v mém digitálním archívu orienťáckých map!

První farsta v balíku vypadala nadějně, ale ona byla nejkratší a pak na dlouhém postupu mně postupně kdekdo dojel a předjel, v tom borůvčí, které tam bylo jsem se (opět) dost trápil a navíc jsem to završil paralelkou na 5 - podíval jsem se do dálky na barevné fleky, ale méně už na buzolu a hned jsem byl spíš mezi zbytky než v balíku. Mezi nimi jsem se plácal i přes stažení na cizí farstu na 11 až do 13, kde jsem ale strašně zazmatkoval ve spleti vodotečí před kamerou. Napoprvé jsem ji minul opravdu těsně, pak samozřejmě pod vlivem okoloběžících navštívil další 2 kontroly a pak teprv se mi povedlo se zorientovat u velkého křížení potoků. Pak jsem ještě chvíli mapově povlával a až přeběh na 19 mi pomohl se srovnat a zbytek trati jsem už proběhl myslím celkem slušně a těšil jsem se, až nabyté zkušenosti a očividně fungující nohy využiju další den.

Jedna lahůdka na naředění důležitých podzimních závodů vesměs v méně inspirativních lesích. Již tradičně rychlý a silný úvod tentokrát vyprchal celkem rychle zbytečným zmatkováním cestou na 5, kde jsem zavrhnul odhad výšky i vzdálenosti a jen obíhal vše, co vypadalo jako díra. Další menší zaváhání bych pak našel na 10 (nepřesný odběh a tím pádem hůře běhatelná linie postupu svahem místo po louce), 15 (ten "spadlý plot" byly dva rezavé kůly, které nebyly vidět a tím pádem mi nepomohly s dohledávkou, jak jsem doufal) a 18 (zbrklé a zvlněné). Nádherný terén a pěkná trať, ikdyž dopolední sprint, který jsem vynechal, abych omezil zátěž na achilovku, byl ještě zážitkovější a taky rankingově štědřejší, takhle zase nic.

Druhý den už byl takový unavenější, nešlo to tak lehce nejen běžecky, ale objevily se i větší chybky. Toho stejného Slávisty jsem se dnes zbavoval asi načtyřikrát. Na 3 jsem sice dorazil přesně, ale blbě jsem přečetl kód, tak jsem chvíli váhal a pak si hůř ťuknul pro jistotu i 4. Další kombinace větší + menší chyba byla 8 a 10, kde jsem málo načetl barevné fleky a definitivně se zbavil možnosti držet Trakyho. Naopak ke zrádné 13 jsem se probojoval hezky a začal se trochu rozbíhat, tak akorát, abych pak získal pár pozic v pytlíku, kde soupeři zbytečně chodili 24-25 na cestu.

Finiš béčka probíhal v poklidu, abych si moc neublížil. Na 4 jsem trestuhodně nevyužil nadějného vodiče z USK, respektive využil, ale stáhl jsem se s ním na jinou farstu a utekl mi. V kopci na 7 mě doběhl Tom, což se čekalo, ale toho Šéďu mi na záda dotáhnout nemusel - na nevýhodné farstě na 8 se dostal přede mě, že jsem ho až do cíle neviděl. V zelenější pasáži jsem pak až na podběhnutí 15 chytnul dobrý rytmus a na 18 doběhl Slávistu. V seběhu na diváckém se najednou objevil po mém boku, ikdyž jsem ho čekal několik metrů za mnou, ale naštěstí jsem mezeru hned obnovil v prudkém stoupání motokrosem.

Očekávaný sprint v téměř domácím a přesto velmi neznámém terénu (bydlím blízko, ale do prostoru nechodím, protože tam je nemocnice a zavřené areály). Úvod mega bavil, byť tam byly zaváhání a pak jsem hdoně dostal na dlouhém postupu - dlouhé rozmýšlení, špatná volba, špatná mikrovolba nemocnicí a ještě pár zbytečných kroků do švába a pak už následoval zase fyzický úpadek a ani druhou dlouhou volbu jsem nedal dobře. Tohle mi nejde a ani mě to moc nebaví, mám raději sprinty na plynulost, v malém prostoru se spoustou kontrol, klidně i bez výraznějších voleb.

Chyby jsem redukoval (větší na 2 a 6, menší na 7 a 11), bez nich by to k těm bodům vedlo, ale zase jsem jako větší nedostatek vnímal tu běžeckou stránku věci, hlavně v první půlce v zaklackovaném terénu. Naopak po výstupu na 12 jsem celkem pohodlně udržoval vyrovnaný tandem s Mikim, ač by se dalo čekat, že když mě doběhl, měl by mi utéct nebo aspoň mě táhnout. Takže aspoň nějaký pozitivní výstup.

Cca minuta na béčko a 3 a něco na áčko, což je zhruba to, co jsem nechal na chybách na 5, 8 a 15. Víceméně všechno z toho, že jsem kousek před kontrolou nekontrolovaně naběhl do něčeho zeleného a nebyl jsem si moc jistý, kudy přesně. Druhá věc je ale to, jak moc mě opět zničila náročná podložka, ukázkově se tu projevilo, jak jsem celý rok "trénoval" šetrně k achilovce především klusáním po cestách a výjimečně asfaltovým tempáčem, ale v terénu jsem byl jen při závodech, většinou v mnohem běhatelnějších terénech. C zasloužené s mírným příslibem, že při čistěm výkonu by to mohl být hezký bodovaný výsledek.

Nadějná srpnová forma se někam úplně vytratila. Orienťácko-chodecká kombinace Rumpálu, Tater, Karstu, Rodny a PPček už byla na achilovku možná trochu příliš a rozhodně nepomohl ani přechod z čistých pískovcových a karpatských lesů na poctivou hradeckou podložku plnou klacků a trávy. Každopádně jsem nějak smysluplně běžet vydržel ani ne hodinu (K19). Během ní jsem zažil chybu na 1 (ještě jsem si nezvykl na titěrné detaily v 1:15000), svezení s Ňufem (5-9) a jinak celkem zábavnou trať, sympatickou mapovou práci a konzervativní tempo, než mě zlomila dohledávka 18. Zbytek už byl z velké části boj sám se sebou a s achilovkou a vlastně nevím, proč jsem to v takovém stavu dokončoval.

Bída od začátku do konce s několika světlejšími momenty mezi tím. Hlavně práce s buzolou byla úplně tristní a nic lepšího jsem vymyslet nedokázal. Už na 3 mě doběhl Flaška, který z mé rozlítné společnosti vůbec neměl radost a já se od něj stejně k mé škodě oddělil na 9 a tím si ho nechal utéct. V křížení jsem pak zahlédl Chupča a následně i Bandasku a ti mě sebrali na 13 a očekávaně urvali na 16. To už jsem byl docela hotovej a pro jistotu jsem přidal ještě další 2 směrové chyby.

Tentokrát to bylo takové zarostlejší a neměl jsem po celou dobu tak krásnou flow, jako předešlý den, ale stejně to byl opět moc povedený výkon. 2 menší chyby na 6 a 8, ale pak v pasáži od 8 do 23 jsem od prvního Fina dostal dohromady asi 13 vteřin. No a pak se stala taková vtipná věc, při odběhu od 23 jsem kouknul na buzolu a tam nebylo to kolečko uprostřed, ale díra. Vrátil jsem se tedy kousek před kontrolu, od které jsem odbíhal, protože v tom místě jsem spadnul. Místo jsem bezpečně našel podle stop, kde jsem sjížděl svahem, ale chybějící část buzoly jsem cca do2 minut nenašel. Motivaci závodit jsem na následném hnusném postupu vedrem do kopce moc neměl a ještě jsem hodně váhal v dohledávce, takže pěkný výsledek byl pryč.

V náročném programu nebyl čas na odpočinek, tak jsem už na startu zvažoval volnější tempo i případné zkracování. Úvodní pasáž trati mě ale nadchla, běželo se mi dobře a i jsem si to celkem ťukal, jen na 3 jsem byl trochu níž (GPS opět stávkovala). První známky nekomfortu přišly na 8, což bylo ideální místo na zkrácení. Menším nasazením jsem se přesunul po trase 14, 15 k 16, kde jsem se opět rozběhl, byť ne už tak lehce a měl jsem tak krásný trénink o 2 cca 12' intervalech, na kterých jsem běžel podobně rychle jako ve fromě běhající Míša.

Třetí etapa už byla ve znamení boje s únavou (především fyzickou, ale i společenskou), zatuhlou achilovkou a ještě navíc to byla asi nejméně zajímavá etapa. 1 byla nečekaně hluboko v rýze, tam jsem dlouho stál a pak se horko těžko plácal dál. Nakopl mě až Mele, který mě doběhl na 7. S ním jsem se probudil a druhou půlku jsme odběhli už ve slušném tempu, jen s hloupými chybami na 20 a 21. 5. místo celkově jsem uhájil velmi, velmi těsně.

Extrémní vedro a přísné parametry slibovaly tvrdou šichtu, okořeněnou tím, že 10 minut za mnou startoval Ňuf. Nasadil jsem takové konzervativní tempo a hodně (občas až zbytečně) jsem obíhal. Na 8 jsem cuknul Ondrovi Jílkovi a do vloženého middlu jsem tak nabíhal příjemně nabuzený. Na křížení jsem viděl Ňufa, odhadem tak 4 minuty za mnou, takže jsem doufal, že mě pak nakde kolem 20 potahá a mentálně jsem se na to připravoval. No nestalo se, síly mi vydržely a pokd nepočítám Jonyho, který nás strašně zničil, tak to byl fakt pěkný výkon a dobrý výsledek.

Bylo to zelený, ale po odstrašující trojce to vlastně už bylo všechno v pohodě. Moc příjemná ťukačka, měl jsem dobrou flow a terčíky naskakovaly. Výjimkou byla 7, tam jsem porosty nerozluštil. Na fyzickém přeběhu 16-18 jsem málem zdechnul, ale pak už to bylo víceméně z kopce plus váhání v kopřivách na 21, byla hodně nízko.

Middle na Botasu jsem strašně přepálil, to jsem nechtěl opakovat. Takže na 3 třetí, na 5 pátej a pak jsem to zkazil a trochu se to uklidnilo. To jsem si tak traverzoval a najednou ohromná paseka a cesta a přímo za mnou dálnice lidí odbíhajících od mojí kontroly. 9 se určitě dala napřímit a míň váhat v seběhu na tom nose před tím. Čáru mezi 11 a 14 pak za mě napřímila nefunkční GPS. Čistě, a na vrcholové prémii jsem duši nevypustil, takže dobrý, ale nějaký vliv to asi mělo, pak jsem to totiž seběhl nesmyslně vlevo. Ale Bet mě i přes to nedoběhl, takže spoko.

Na startu bylo strašné dusno a já byl úplně vypnutej, ale startovací hodiny zapůsobily jako nějaké kouzlo, vzal jsem do ruky mapu, zalapal po dechu nad nečekaně zajímavým terénem a vyběhl plný energie. Ale na 1 jsem šel horší volbu, závěr kamenným svahem byl dost nepříjemný a zbytečně jsem při tom klesnul, takže mě už tam doběhl Máca. Následující kontroly neohroženě diktoval tempo a já se ne a ne chytit, až v dohledávce 8, kterou jsem už znal. Pak přišla moje silná pasáž v mikro middlu 8-12, který hodně připomínal družstva 2021 na Vidnavě. Ale volba na 13 opět nebyla domyšlená a obsahovala hnusný závěr prudkým traverzem. Na konci jsme utvořili skupinku s Víťou Koštejnem, Ondrou Jílkem a Klusym, později doplněnou o Hubageho a Toma Bořila. Váhali jsme v dohledávce na 17, kde jsem vůbec nepomohl, protože jsem měl něco v oku (a bylo to tam až do pozdího odpoledne). Na 21 jsme se trochu rozptýlili podle preferencí, kudy skrz hustník, ale ani moje varianta tím nejhustším nebyla ztrátová a zase jsme se sešli. Na posledních kontrolách pak kluci začli zrychlovat, na což jsem se moc necítil a tak mi všichni trochu cukli, krom Michala, kterého jsme ztratili už někde dřív.

GPS neměla svůj den, je to takové roztřesené, tak jsem tu čáru ani moc neupravoval, takže je to dost zhruba. Já měl den tak středně, opět jsem docela chyboval a běžecké tempo jsem si i kvůli tomu raději nastavil takové udržitelné, až tak, že jsem na 24 zjistil, že jsem docela ok a závěr jsem zrychlil. Ale moc to teda nebavilo, byl to takový nekonečný monotónní middle. Chyby 2, 5, 6, 8, 12, 13, 16, 27, zbytek je nepřesnost GPS. 12 a 13 jsem v obou případech stál přímo u ní a prostě ten lampion neviděl. V oblasi 4-11 bylo fajn, že jsem tam probíhal 2x, protože napodruhé už to šlo bez chyb, naopak dvakrát stoupat zespodu od 14 a 22 k 16 a 23 vůbec fajn nebylo.

Po dlouhé době bez mapy jsem dost přepálil začátek, na 3 čtvrtek, na 6 dvanáctej a pak to bylo do kopce a začal jsem se v tom plácat. Víceméně až do 13 mi to pak moc nešlo, spousta menších kliček, směrových nepřesností a neoptimálních stop nějakým hnusem. Liniový postup na 14 a následná ťukačka mě trochu uklidnily, ale cestou na 18 jsem zazmatkoval už u první terénní hranky a prvních kamenů, což byla asi největší a nejhloupější chyba dne. Zbytek už docela ok, ale měl jsem dost, I ten middle je na mě zatím celkem dlouhej, když se snažím běžet rychle.

Pokus o klasiku a hlavně o nějaké body do ranku. Postup do áčka cílem nebyl. Jak to bylo hodně atletické, tak se mi to asi hodilo, v kopcích a náročnějším terénu bych odpadl rychleji, takhle jsem měl celou dobu pocit, že závodím, ne, že se trápím. Byť jsem pochopitelně nedokázal běžet tempem jako třeba loni. Mapově celkem ok, občas jsem se nechal zdržet prorážením něčeho zeleného - náběh na 2, 4 a taky jsem uhnul zbytečně brzo ke 13. A i mě to celkem bavilo.

Sice už celkem běhám, ale netrénuju a ono je to nečekaně poznat. Hned v úvodu taková série menších kliček - odběh od 4, dohledávka 5, 6 a vlastně jsem podběhnul i 7, dohromady tak minuta a půl. Na 9 jsem doběhl Víťu a přešel do plazení. Kolmo vzhůru od 14 se mi po tom mírně stoupavém traverzu 11-14 vůbec nechtělo, ale bylo to potřeba, ikdyž obíhačku zprava jsem s Víťou taky mohl vzít, objektivně asi nejrychlejší nebyla, ale mně by pomohla. S následným znovudoběhnutím Víti na postupech 16-20 mi pak pomohl Matěj Kamenický, který nás sebral zezadu. Docela se těším, až nějaký závod oběhnu sám, letos zatím buď štafety nebo middlový vlak.

Adrenalin v balíku otupil achilovku i únavu ze soboty a mně se běželo docela dobře. Na úplně nejlepší to samozřejmě nestačilo, ale dokázal jsem doběhnout se smysluplnou ztrátou. Díky pestrým farstám se mi hodně měnila společnost i jsem občas zůstal sám a chyb jsem udělal celkem málo a všechny byly malé, nejhorší to bylo v pytlíku na začátku smyčky, kde mě definitivně docvakl Ondra, tam jsem měl takovou slabší chvilku.

Ta maximální rychlost tam nebyla, ale úvodní ťukačku jsem oběhl hezky plynule, takže v mezičasech jsem se začal propadat až na 11, kde jsem dlouho váhal, pak chtěl jít spodem, zahnul na horní variantu, ale tu nejlepší jsem tam stejně nenašel. Kolem hradu jsem to chodil tak trochu na jistotu pořád stejnou cestou, což možná někdy nebylo úpln optimální, ale hlavně mi pochopitelně docházelo, takže bylo svým způsobem jedno, kudy běžím.

Měl jsem kolem sebe spoustu těžkých soupeřů, taky jsem měl docela dlouhý farsty, ale stejně si za ten propad můžu hlavně sám. První kontakt jsem ztratil na 5 a další řada lidí mě minula na 7, kde jsem velmi poctivě a soustředěně obešel všechny farsty. Rozhodnutí vydat se na 9 vrchem místo jasné linie údolím zpětně vůbec nechápu, ale vůbec jsem ten postup neměl pod kontrolou a pak se zamotal v oplcenkách. Pak bylo potřeba to zase zpátky vyběhnout nahoru, což hodně bolelo, ael nahoře jsem aspoň očesal týmy, se kterými jsem se seběhl a měl jsem tak klid na závěr, který už byl bez komplikací. A krom 7 jsem navštívil ještě asi 3 další cizí kontroly, některé z nich dokonce ani nebyly mužské farsty.

I přes pošetřený nočák bolely nohy už od začátku, ale dalo se to přetlačit. Cestou na 2 jsem se srazil se srncem, bez následků, a pak jsem byl hodně zmatený na 3, celé jsem to plánoval běžet o kus níž, ale místo toho jsem se náhodně zanořil do zeleného a pak uviděl 4. Při vrcholové prémii už za sebou vidím Filipa Hadače o 2 minuty. V následné kamenité pasáži mi hodně pomohl a díky místy brutálnímu terénu mi ani neutíkal. To na přeběhu 16-18 už mám mlhu před očima, ale sbíráme ještě Jonáše Gottsteina a Filip míří rovnou na 20, takže se skupina trochu přeskupila. 21 pak jdeme s Jonášem vrchem, Filip zprava. Nebýt toho, že jsem úplně blbě seběhli doleva, tak jsme asi rychlejší. Combackové 17. místo vypadá moc dobře, ale nebyl to úplně můj vlastní výkon a ta nezvykle vysoká intenzita mě zničila jako dřív kdejaká klasika.

Ani poté, co jsem celé přípravné období věnoval léčení achilovky místo tréninku jsem jí ještě nevěřil na absolvování tak dlouhého závodu. A udělal jsem dobře, běželo se mi mizerně a ani ten orienťák nebyl z mé strany nic moc. Nepřesný a váhavý v dohledávkách a stejně tak nejistý a zvlněný na delších postupech bez výrazných bodů. Dvoukolová stavba trati se tak hodila a mohl jsem po prvním kole zamířit do cíle s pocitem, že jsem si to teda trochu osahal, hlavně si neublížil a na nedělním middlu můžu zkusit něco zaběhnout.