Vítejte v mém digitálním archívu orienťáckých map!

1:45 za 20. místem nevypadá zle, ale ten průběh je ohromné zklamání. Achilovka byla nepřekvapivě po kvaldě dost podrážděná. A nepovedený start tomu vůbec nepomohl. Plácal jsem se tam nějakými polomy a když mě to pak vyplivlo u nějakého žlutého, vůbec jsem netušil a místo na cestě pod čarou a následné obíhačce zleva, vrchem jsem se objevil v ještě nechutnějším traverzu. V tu chvíli už s tím nešlo nic udělat, jen mrčet. Už při odběhu od 2 jsem za sebou uviděl poláka, ale nakonec mě vůbec nedoběhl. Neohrabaný v terénu kvůli achilovce a demotivovaný po špatném startu jsem až do 8 spíš přemýšlel nad plusy a mínusy nedokončení závodu a jestli si tu achilovku nezničím úplně. Průběh vesnicí ale situaci trochu vylepšíl a pohled do mapy ukázal, že je to v nadsázce už "jen" 1 cestovka zpátky (kde mi strašně utekl Mrazák), pár kontrol ve skalách, které budou zábava (byly) a stejně se půjdou pěšky (šel jsem většinu pěšky) a mírumilovná smyčka za silnicí. Takže jsem se definitivně rozhodl dokončit. Vylézt od 12 vzhůru sice bylo peklo, ale první únava mě zasáhla až v dohledávce 17, kterou jsem vůbec nepochopil. 18 hodně se štěstím a pak už to zas bylo jednodušší a rozběhl jsem se. Úlet na 21 byl spíš vtipnej než cokoliv jiného, byť jsem tam tu TOP 20 asi nechal. Od 23 za výborným Ondrou Metelkou, ale zářijová forma byla spíš na to, abych s ním bojoval o ty umístění kousek za 10, než abych se jím nechal doběhnout o 12 minut.

V týdnu před závody mě rozbolela achilovka, což nebylo vůbec ideální, protože na A finále je potřeba špičkový výkon už v kvalifikaci (pokud nejsem Dým a spol.). Dlouhý a poctivý rozklus ukázal, že to půjde, jen to chce se vyhýbat terénu. Takže obíhat nebo kolmo, žádné traverzy. Hned 2 jsem úplně zdrbal přímým postupem mimo taktiku - k 1 vedl takový krásný žlutý proužek nad skalami, ale dál už nepokračoval. Nedočtené popisy na 5, ale pak už jsem se i přes menší chybky na 10, 12 a 16 dostal do skupiny boující o poslední postupová místa. Ještě mě vystrašilo 30" přeběhnutí 23, ale měl jsem nějak hodně sil na super závěr, ve kterém jsem to vytáhl dokonce na 6. místo.

Jak jsem měl v sobotu svůj fyzický vrchol, tak v neděli na middlu technický. První 4 kontroly do kopce byly utrpení, ale to asi pro všechny a potom v těch hustníkách a svazích to moc o běhu nebylo. Hlavně o preciznosti a maximálnlí flow a tu jsem měl. Na 20 jsem doběhl Danka, který mi pomohl v mé asi nějvětší kličce na 21 a jeho přítomnost mě asi i trochu rychleji popohnala na záverečných postupech, takže další 8. místo, až se Dým začal bát CHC štafety.

Vzorová Karpatská klasika - letecké bučiny, brutální svahy, hluboká a spletitá údolí, postupy přes půl mapy se zásadními volbami. Přetažená délka nevadila, sedlo mi to neskutečně (ale to nevadila ani na jaře, kdy jsem se trápil), až jsem se bál, jestli jsem to nepřepálil. Ale celou dobu jsem se zvládl držet kolem 5/6 místa a pak mě předběhli akorát Áčkoví reproši se slabým začátkem, ale Naděje jsem nechal daleko za sebou. Loňské 6. místo na middlu bylo taky fantastické, ale takhle zandat klasiku, to je pro mě úplně jiný, intenzivnější pocit (který teda díky únavě naskočil až druhý den ráno). Byl tam i nějaké technické rezervy - volba na 5 (samořejmě asfalt), zbytečný oblouk v dohledávce 7, na 17 jsem příliš brzo uhnul z cesty a plácal se potokem a dohledávka 18 (s Márou Cahlem).

Pajdajíc s naraženým kolenem jsem měl v plánu vyrazit poslední a sbírat. Ale už na 2 (mojí první) se ukázalo, že mnoho méně zkušených členů i takovým tempem výrazně převyšuji a tak, abych je z lesa tak očividně netlačil, vydal jsem se mrknout i na neroznesené 3 a 4. První pěkně trefená, druhá už ne. Pak jsem to ještě pojistil ohromnou chybou na 8, tadyty žluté fleky sedí pokaždé, když na to má člověk představivost.

Díky předchozímu seznamováku jsem to celkem zvládl s menšími chybami než předtím, ač jsem měl jen černobílou omalovánku. 1 nenalezené pěšiny, 2 špatný šutr, 3 hodně štěstí a zmatený Alex, mezi 8 a 9 sběr dětských kontrol, 11 průzkum kamenů a na závěr předčasný sběr.

Úvodní kalibrace v neoblíbeném typu terénu - jizerky bez kamení, zato se spoustou rozplizlé zelené. 1 drobná dohledávka ve strašném sajgonu odstartovala řadu nepřesností. Zajímavější je 5 - první křídlo (levé) nic neodhalilo a v tom druhém jsem našel fáborek, ale bylo mi celkem jasné, že není správně, tak jsem dokončil oblouk, našel správný strom a převěsil. 6 vynechala už roznašečka. Na 10 jsem chtěl být opět nápomocen a opravit umístění fáborku, protože jsem ho na místě nepotkal, ale evidentně jsem jen slepej a ani 8 minut pobíhání rejhou sem a tam tomu nepomohlo, všichni ostatní ho viděli.

Toto už bylo hodně na hraně, ale když už jsme to měli naplánované a vytištěné... 1 hodně na náhodu, na 2 jsem zbytečně zazmatkoval na kraji kolečka na plotně. 4 nekontrolované proplouvání terénem a naštestí jsem pak potkal ty nejvýraznější objekty nad hranou svahu. Smyčka 8-10 byla přísná hlavně fyzicky, tam bylo hodně borůvek, pak se zas dalo trochu rozběhnout a kroutit hlavou nad tím nesmyslem, mapovaným jako kamenná jáma. Pokud něco, za mě by se tam hodila černá trojtečka (bodové kamenné pole), výjimečně srázek tvaru L, často to byla spíš kamenná ohrádka na nevím co.

Tvrdá facka od terénu. Technicky - moje neoblíbené placaté postupy ničím, navíc na ekvidistanci 2,5, ale s tím jsem se postupem času nějak srovnal. A hlavně fyzicky - očekával jsem průběžné plotničky a la sousední Skårefjell (viz JRD Švédsko, srpen 2016) a on to byl poctivý borůvkový mordor, navíc zaklackovaný a prorostlý vysokou trávou. Celý první "interval" mi nastavovala zrcadlo skupina holek, která našla vše přede mnou, ač startovaly několik minut po mně, ale když jsem na 5 předbíhal ségru, trochu se to zlomilo. Jen na 10 jsem si málo hlídal buzolu na plotnách před kolečkem a ce se dělo na 21 moc popsat neumím, ale nakonec jsem se k ní doplácal. Pak ještě absolutně nechutný semiopen a fata morgana v podobě lampionu na jiné kupě u 24 a měl jsem to za sebou.

Po několika dnech ve fjordech a horách zas přivyknout na mapu. Asi nejjednodušší orienťák, co jsem ve Skandinávii běžel, ale les byl pěkný a bažiny mokré, takže cajk. A stejně jsem občas nebyl tak přesný, jak bych si představoval (3, 5, 7).

Volný mapáč v magickém údolí Osterdalen od kolegy z Nydalenu. Síť ledovcem modelovaných prohlubní a hřbítků se naštěstí dala v pomalém tempu celkem dobře číst, nohy už ty kopce moc nezvládaly po souvislé náloži OOcupu a dalšího běhání a škodolibý stavitel nás neustále honil z jedné strany hřbetu na druhý. Největší technický problém jsem tak měl s odběhem od 3, kdy jsem až do potkání vrstevnic moc netušil kudy jdu a kde přeskakuji potok. Kupka s fáborkem pak byla dost titěrná, tak se ani nedivím, že jsem ji úplně přesně netrefil. A na 6 asi taky, tam jsem sice prokazatelně byl poblíž, ale fáborek jsem neviděl a objekt jsem taky jednoznačně neurčil. https://nooreg.no/treningspakke/

A ještě middle a další 12. místo na závěr. Nohy celkem běžely, takže šance na pěkný výsledek byla. Zajímavé bylo, že jsem své chyby na 1, 3 a 6 (vždy jsem si především nepohlídal výšku a navigoval se paralelně od jiného objektu) vnímal mnohem méně závažně než v prvních etapách (možná proto, že se mi běželo líp?). Vrcholová prémie 7-9 už celkem bolela, ale pak to bylo zase z kopce. S 15 jsem moc nevěděl, co dělat, takže když jsem běžel víc vlevo od čáry a pod dráty byl humus, poslal jsem to nakonec zleva úplně. V údolí u potoka sice víc stromů leželo než stálo, ale nějak se to prolézt dalo a větší problém tak byl se nějak chytit v realtivně plytkém svahu. Ale dobré to bylo.

Čtvrtá etapa byla taková odpočinková - lehčí technicky i fyzicky díky velkému množství žlutých ploten - takže ideální příležitost to po nich pořádně rozběhnout a zaútočit na pěkné umístění. Určitě bych tam našel několik menších nedostatků (dohledávky 6 a 8, vlnění na delších postupech nebo na 4), ale mrzí mě akorát 18. Plán bych popsal jako "zaběhnout za roh skály do mezipatra a tam najít kupu", jenže jsem zaběhl za nižší skálu a dostal se o level níž.

Nejtěžší etapa, takže jsem ji pojal spíš kalibračně, spíš na jistotu bez bezhlavého závodění. I tak se našly chyby. Od 3 jsem nebyl daleko, ale zahlídl jsem Gloňu (startoval o 6 minut přede mnou) a nějak mě napadlo, že ji ještě nemá a ve směru jeho mizejících zad jsem došel až ke 4. 5 jsem podcenil, a na 9 přišla další komedie s Kubou ve vedlejší roli, ikdyž už si ani nepamatuju, v jak moment jsem ho zahlédl, ale rozhodně jsem pak ještě nějakou chvíli hledal a definitivně jsem ho doběhl až na 12. Na 15 přes vyhlídku a s kličkou v ohledávce a pak se to konečně ustálilo a mohl jsem tak etapu prohlásit za odrazový můstek ke zlepšeným výkonům v posledních 2.

Od začátku trápení. Na 2 jsem se paralelně stočil podle jiné skály na postupu, na 3 uhnul kousek před kolečkem a už mě měl Gloňa. A protože jsem si někde cestou asi 3x prošlápl kotník, ani jsem mu nestačil. Naštěstí mi nechal aspoň kolegu ve žlutém, který na mě měl podobný vliv jako Flaška v E1 a vybičoval jsem se k plynulému výkonu aspoň v jednodušší pasáži 6-10. Jenže pak jsem na 11 neuhlídal výšku a navíc se začal po opuštění ploten trápit v opět drsném terénu s nerovnou kamenitou podložkou a vysokými borůvkami nebo jinou zelení. Až do 19 jsem tak pokračoval vcelku stabilně kupředu, byť pocitově tempem báby s nůší. Drobná změna charakteru lesa na 20 mě ale zastihla nepřipraveného. Sice jsem si byl celkem jistý, že nabíhám po tom východním pásu plotniček, ale napoprvé a o několik minut později i napodruhé jsem se zarazil příliš brzo a začal šacovat okolí. Vzhledem k celkové nevýýraznosti všech objektů v okolí jsem navíc nebyl schopen vymyslet,co udělat jinak, a když se čas v lese překlopil přes 90 minut a mně chybělo stále 10 kontrol a s dvacítkou jsem si vůbec nevěděl rady, obrátil jsem svou pozornost k borůvkám. Můžete si myslet, že jsem to zabalil moc brzo a připravil se o dalších několik kontrol v nádherném lese, ale já si stojím za tím, že díky včasnému ukončení trápení jsem se o to víc těšil na etapy další, do kterých jsem mohl jít s čistou hlavou a touhou opravdu závodit.

Docela drsné hození do vody - vysoké borůvky a náročný kamenitý svah hned na úvod. Z prvních 10 kontrol snad jen 2 bylý optimálně vyřešené (5 a7), jinak spousta větších či menších nepřesností a překvapivý kotel i na čistém, ale nejspíš opatrném postupu na 8. Na 10 mě doběhl o interval Flaška a rozběhl jsem se k svému nejlepšímu výkonu, který ale trval jen 4 kontroly. Pak jsem doplatil na nečtení popisů (objektu) a kontrolu hledal už na skalce, ač byla až za ní, v údolíčku. A Flaška, který probíhal kolem a tak nějak se mi snažil napovědět ("jdu od té dlouhé skály", "už jsme na tom žlutém průseku") mě spíš zmátnul a vlastně jsem se celé 4 minuty potácel téměř na dohled. Zbytek slušně s dalšími pěknými mezičasy.

Seznámení/rozpomenutí se cestou na Oocup v sice severském, ale dost irelevantním terénu.Krátké postupy ušly (nejhorší 3), ty byly jak ve Finspångu, ale na 8 jsem vůbec nezvládl hlídat něco cestou a neodhadl vzálenost a začal jsem to hledat moc brzo. Taky mě překvapilo, jak to bylo hlavně v těch placatých pasážích zarostlé a těžko průchodné.

Váhavý začátek (hlavně přeběhnutá 2) měl za následek, že mě už na 2 viděl za mnou startující Bořek. A když jsem to na 6 poslal přes jediné vrstevnice, které se daly oběhnout, měl jsem ho na zádech. Tam zůstal i při pitomé paralelce na 8, hřbítek, cesta, jasný, ne? Od 11 jsme se pak nějak střídali, vepředu jsem byl častěji já (6-10, 13-14, 18-cíl), občas jsme se rozdělili (15, 18, 21) a oběma nám to pocitově v těch prudkých stoupáních vůbec neběželo, ale přesto jsme se nakonec vlastně relativně slušným výkonem bez větších chyb dostali na první 2 místa (já pochopitelně na 2.).

Dneska se to vůbec nesešlo a trápil jsem se celej závod. Nohy nešly a soustředění taky slabé. Ale přesto jsem si některé těžké pasáže pěkně poťukal (14-18) a naopak chyboval na banálních delších postupech (12, 13, 22). I série 6-8 byla dost hrozná z mojí strany, to jsem ještě neměl taktiku, že na ty díry kašlu a jdu rovně a rozhlížím se po lampionu bez zájmu o objekty.

Povedený a pestrý sprint bez větších záludností. Na začátku jsem byl trochu neplynulý (3, 4), vyloženě špatnou volbu jsem asi nevzal a měl jsem hodně rychl závěr.

Plán byl si spravit chuť na východě. No vyšlo to jen částečně. Poprvé jsem letos v lesním middlu (nepočítám CHC přebor na velikonočku) chytil slušnou flow a kontroly pěkně naskakovaly. Až na 9. Sice moc netuším, co jsem napoprvé udělal zle, ale pak mi strašně dlouho trvalo, než jsem vymyslel, že se pohybuju nad tím závrtem a ne za ním, a že v tom žlutém kolem nemám žádné bílé fleky. Pak už zas dobrý. Nevešel jsem se ani do desítky, na Slovensko se holt už nejezdí pro medaile zdarma. Terén velmi pěkná kombinace Silice z brněnského lidlu, maďarských jalovců a v závěru trošku Opička.

Tohle už bylo spíš trápení. Těch 5' na Davida bych tam asi zvládl najít, ale na to nebyla konstelace hvězd. 3 vedle, úplně mizerný odběh od 4, naražené koleno na 9, takže 10 pěšky, nepřesná dohledávka 11, mrtvej v kopci na 14 a 15, překouknutí se v mapě, kdy jsem na 18 mapoval na 20, paralelní potok na 21 a nakonec jsem se ztratil na louce cestou na sběrku. Letos jsem si to áčko nezasloužil, protože bych tam nic nepředvedl.

Na postup chyběla minuta a zároveň 6 míst. Tak našlapané jsem to měli. A rozhodně bych to tam našel. Hlavně na 16, kde jsem dlouho postával příliš nízko, ještě mimo bažinu, až mě tam Švojt musel dovést málem za ruku. A menších chyb tam bylo víc, namátkou 7, 9, 13 a 14, s tím, že postupovou pozici jsem i přes relativně opatrný výkon držel až do chyby na 13.

Chill na závěr. 2 mě nachytala, protože byla pod cestou, nikoliv nad ní, a to jsem i přes lehkou znalost oblasti nějak nečekal. Dál už bez komplikací.

Tohle už bylo s chybama - přece jen jsem tu nejtěžší pasáž neroznášel. 3 byla o kámen vedle, ale já se hlavně neplynule plácal na postupu, dohledávka už nějak dopadla. Na 6 jsem dost divoce prolézal ty kameny a nejvíc mě pak stál směrový úlet na 8. Pěkně jsme se tam překřížili s Pavlem.

Úvod nečekaně po rovině, 2 hodně se štěstím a 4 sice přesně tam, kde jsem čekal, ale chápu, že to bylo dost na random. 5-7 jsem roznášel, takže paměťák a závěr pohlídanej.

Opět jedna bizarní chyba. Po zaváhání na 1 jsem se nějak překoukl v protáhlých oplocenkách cestou na 3 a už za první z nich zazmatkoval a uhnul na SV, jako bych byl o cestu dál (+3:30). Zbytek trati, co nebyla klasika, ale hodně dlouhý middle, což bylo vzhledem k blížícímu se mčr ideální, už proběhl hodně na klid. Jen pár malých zaváhání v dohledávkách, snažil jsem se chodit tréninkově hodně rovně a ke konci i trochu zrychlil.

Tak v tomhle oceánu jsem se koupal o dost dýl, než bych chtěl. Byť teda mé první 2 dlouhé noci byly ještě o 2 a 5 minut delší. Nejdřív, kolem rezervace, jsem se v tom dost plácal, pak na 4 a 7 jsem sice šel odvážně a celkem přesně, ale spíš to chtělo si pomoct po cestách. 9 první zkrat, ten žlutý, šrafovaný pruh, před kterým jsem se zastavil, byl tak hustý, že jsem to považoval už za hustník za kontrolou. 14 druhý zkrat, prostě jsem nepropíchnul kleč a objevil se na tom stejném potoku, ze kterého jsem vycházel. Tam jsem hodně nadával. A na zbytečně dlouhé asfaltové obíhačce kolem 110' jsem vypnul úplně a zapomněl zahnout ke kontrole. Ale nějak jsem to ubojoval, letos ten zimní objem docela chybí.

Po delší době bez lesního OB jsem nějak zapomněl ovládat buzolu a směrové nepřesnosti tak byly leitmotivem prvních 9 kontrol. Sice žádná fatální chyba, ale v tom nepřehledném terénu, kde byl směr klíčový se to dost nasčítalo. Později jsem se srovnal a druhá půlka ve svahu už byla ucházející a když jsem na 20 zpátky doběhl Meleho a Víťu Horčičku, kteří mě už na 8 předbíhali o 2 a 4 minuty, vlilo mi to novou krev do žil a v závěru jsem to byl já, kdo naši skupinku táhnul úspěšně k cíli bez dalších chyb. (na 12., tzn před půlkou +9:20, v cíli +13:40)

Asi první sprintovky, které mě fakt bavily a líbila se mi trať (ale teda mnoho jsem jich neběžel). Start kousek za Víťou Horčičkou, horší volbu na 5 kompenzoval právě fakt, že jsem měl někoho, kdo běžel o kousek rychleji než já, a to mi pomáhalo s tempem. Pak jsme se rozdělili, těžkou pasáž s ploty jsem si pohlídal a na dalším dlouhém postupu mě seběhl Šulda s Jirkou Valešem. Moje kratší farsta na 14 trochu vyrovnala, že byli opět o kousek rychlejší a tak jsme doběhli cca spolu i do cíle. K19 mě nenachytala svým umístěním, ale trochu jsem tam zaváhal, protože jsem nejdřív omylem mapoval na 20.

Zpětně z pohledu celého jara jednoznačný vrchol sezony. Měl jsem asi nejlepší atletickou formu od juniorů, hlavně díky tomu, že jsem v zimě a na jaře šetřil kotník a víc se držel asfaltu, což mě díky tomu postuptnému progresu ani tolik neotravovalo jako obvykle. Na začátku jsem do toho parku vlítnul nečekaně rychle a možná s trochou štěstí to všechno krásně ustál. Druhou částí ve Starch Stodůlkách mě částěčně provedla Flaškova záda a pak už se mi extra dobře neběželo, spíš jsem za pocitově strašně zdechnul, ale stačilo to, abych to doplácal na krásném 18. místě - nejvíc jsem poztrácel v pasáži 16-19, hlava bez kyslíku už nedokázala plynule dočítat odběhy a vždycky jsem se u kontroly dlouho rovnal. Trať slabší než se čekalo, ale bavila.

Velmi mírumilovná brněnská klasika, skoro ani nebolela by se chtělo říct. Pojal jsem ji spíš tréninkově, ale běželo se mi dost dobře a většinu své ztráty na nejrychlejší mezičasy jsem nechal spíš tím, že jsem nebyl dost koncentrovaný a volil zbytečně dlouhé/kopcovaté postupy (2, 9), nedával si pozor na směr v sebězích (11, 13) a nechal jsem i něco v dohledávkách (15, 16).

V neděli už naštěstí standardní vysočinský orienťák bez stavitelských exhibicí. Martin doběhl v kontaktu s potenciálně silnou skupinou, bohužel kvůli horším farstám v úvodu (a s tím související chybě na 3) mi vlak ujel a dál jsem bojoval sám. Pak už se asi nic, co by stálo za zmínku nestalo. Předběhl jsem pár lidí a běžel celkem čistě a rychle, ale ne tak rychle jako vlak, který mi ujel a určitě by pomohl k vyššímu tempu i mně.

Dopolední sprint mi dal celkem zabrat a na startu jsem byl pěkně ztuhlej. V balíku štafet jsem se tak spíš plácal než abych aktivně běžel někde na čele, navíc to bylo mapově úplně triviální. Pak přišel náběh do arény, potkal jsem silnou skupinu mj. s Flaškou a Jonášem Gottsteinem a následnou část v aréně jsme prolétli celkem slušně. Bylo to vtipné, ale zároveň to opět mělo daleko od nějaké orientační úrovně hodné ČPŠ. Doběhl jsem na slušném místě, ale ukázalo se, že mi chybí k 13, což jsem dlouho nechápal a nemohl tomu uvěřit - až s mapou v ruce jsem si všiml jedné navíc v řetízku kolem restaurace před náběhem do arény.

Hned od začátku jsem věděl, že jsem pozadu. Mapoval jsem a úplně přehlédl most a musel jsem se pak hodně vracet. A dál to hodně bolelo, pocitově jsem se fakt vlekl a vůbec to neubíhalo a ani jsem neměl skvělou mapovou flow. A navíc jsem neodhalil ideální východ ven z nemocnice (k teoretické přípravě jsem se moc nedostal) a tím si hodně pridal na vzdálenosti, převýšení i na čase stráveném váháním, protože jsem dlouho hledal nějakou variantu západem.

Povedený rychlý trénink, kde jsem udržel celou dobu koncentraci a vyhnul se větším chybám. Na 1 se riskantní volba spíš nevyplatila, pak jsem trochu váhal při seběhu k 9 a dlouhý postup by byl asi rychlejší po cestě, protože můj mezičas vrchem byl srovnatelný s ostatními, kdo běželi okolo.

Náročná klasika na úvod soustředění, ale jsem spokojen, že jsem ji do plánu prosadil. Od začátku stabilní výkon v tempu, možná trochu větší ztráta na 7 a 8, ale pak jsem do toho trochu víc šlápnul a na 14 před sebou uviděl Jardu. během dlouhého postupu jsem šel před něj a v následném jižním pytlíku se posunul na průběžné druhé místo. To jsem pak ztratil hloupým úvodem postupu na 20. Z nějakého důvodu jsem se bál průběžnosti rokle a vydal se horem po hraně a kraji sadu, kde se ale vůbec nedalo běžet. Potěšující taky bylo, že jsem nakonec vydržel bez žaketu, který jsem očekával už od 11 kvůli malému obědu.

Middle v krupobití a poctivých hustnících mi vůbec nesednul. Od začátku chyby, nechápání hustníků a ani to moc neběželo. Trochu jsem se srovnal až za 10, kde mě doběhl Mára Prášil a já zkusil zavzpomínat na úspěšnou spolupráci na podzimních áčkách. Ale tentokrát mi v zeleném na 17 utekl.

14. místo je pěkné, byť bylo výrazně na víc. Na jednu stranu jsem to ještě pěkně ustál, jiní kazili výrazně víc, ale taky jsem tam měl velké rezervy a jako spousta dalších jsem měl 4. místo na dosah. Hned na 1 trapné přeběhnutí něvýrazného zeleného fleku, ale první průběh hustníky jsem zvládl celkem dobře. Na 5 jsem sebral Matěje Kamenického o 2 intervaly, takže jsem měl parťáka do motýlka, co mě pěkně potahal na cestě. Nejprve jsme běželi jižní větev, a to i s Dýmem a Danem Wolfem, se kterými jsme se potkali na uzlovce. Tempo ok, běželo se mi dobře. Na severní větvi jsem po kličce na 11 trochu cuknul, ale pak jsme zkazili 14. Tam mi hodně nesedly porosty kreslené rozhraním. Po neúspěšném zápase s uzávěrem gelu na posledním průběhu uzlovkou mi Matěj poodběhl, ale na 24 jsme opět spolu. Přišlo mi, že si moc nevěřil a pustil mě prvního do hustníku na 26, kde jsem se ale zamotal a nakonec strašně dlouho držel žlutý průsek.

Terén má potenciál, ale stavba zklamala, zvlášť prvních 8 kontrol. Pak už byly aspoň blízko sebe, tak bylo pořeba se soustředit. Cestou na 14 jsem zahnul už za předchozí roh, běh střední, asi pomalé kopce a výsledek taky takový rozporuplný.

Ze začátku se mi běželo podezřele skvěle. V očekávání něčeho komplikovaného jsem se snažil hodně dočítat dopředu, což se mi vymstilo na 8. Naběhl jsem do dvora a úplně zapomněl, ve kterém rohu mám kontrolu, tak jsem tam chvíli pobíhal sem a tam, než jsem si srovnal mapu. Jinak opět sympaticky čistý výkon i výsledek, v závěrečné únavě jsem možná zbytečně luštil chodby na posledních kontrolách.

Profesorsky kontrolovaný výkon bez větších chyb a zmatků, sem tam asi horší volba a přeběhnutí 2 - koukal jsem do mapy a najednou stál u jiné. Mapa z mého pohledu přehledná a plně pochopená.

Po letech bez hromaďáku, trochu jsem se bál, že to bude nuda, ale trať dost potěšila. A protože hustníky mi většinou přišly celkem mírné, nebál jsem se volit přímé postupy a neobíhal tolik po cestách. Jen pár chybek, převážně když jsem nepohlídal buzolu a namířil na nějaké místo, které vypadalo podobně jako to s kontrolou (6, 14, a závěr, kde už byla hlava unavená).

Tempo líné, hlava občas taky, často chybějící fangle, což byl problém akorát na 3, jinde jsem si byl jistý. 11 jsem chtěl rovně, ale byl tam plot.

Lepší náhrada za zrušený hromaďák na Jarním poháru - hezčí les a méně po cestách. Malá klička na 1, kde jsme to s Vojtou Sýkorou trochu přehnali s tempem. Pak jsem se konsolidoval ve skupině kolem Standy Mokrého, Jáchyma Coufala a jednoho zlíňáka a drželi jsme 3.-6. místo. Po čase jsem začal povlávat na konci a po zaváhání na farstované 38 jsem je už neviděl. Chybou na 41 jsem pak svou pozici potvrdil.

Po průběhu předchozích 36 hodin nedávalo smysl mít odvážnější céle než absolvovat trať, nevyhodit obsah žaludku a předvést kvalitní mapový výkon. I se svým indiánským tempem mě ze začátku trochu mátlo měřítko 1: 7 500. Chyby 1 a 10 - oboje přeběhnutí a pak sem tam nějaké váhání na delších postupech, když jsem povolil v koncentraci. Takže cíle splněny.

Cirkus. Prvních pár kontrol fakt dobře, jen mi vypadly popisky z popisníku a zapomněl jsem, že je mám i na mapě - samozřejmě přehnuté. 6 první chyba, směrová. Pak váhání na 8, ta neznalost kódů ovlivňuje i mapovou sebedůvěru, tak zbytečně moc kontroluji a koukám po okolí místo abych běžel dál. 10 je vrcholné číslo - 12 minut ztráta. Cestou omylem mapuji na 17, pak to zjistím, zazmatkuji a zahnu kamsi dolů ke k50. Ta se mi napoprvé nezdá, ale po pár minutách se k ní vracím, napodruhé razím a odbíhám vzhůru směrem k domnělé 11. Ale na cestě jsem moc vpravo, takže je jasné, že k50 nebyla moje, takže na aspoň trochu rozumný výsledek můžu zapomenout. Obracím se tedy zpět dolů do zeleného, kde ve spolupráci s Haldeňákem po dalších zhruba 3 minutách nalézáme k47 v absolutně pofidérním a zarostlém prostoru. Pak 3 postupy závodění s oním kolegou, ale kámen na 13 je hodně zašitý mezi pár stromky, takže ho nevidím a kůň mi zdrhá. A tak kupka na 16 byla regulérní kámen, takže jsem tam taky dlouho stál a trénoval micro-o.

Nejdelší etapa hned na úvod. 1 pohlídat a pak leťák po tvrdých pastvinách. 5 nekoukám na buzolu po opuštění cesty, takže 6 a 7 lehce vystrašeně, ale zelené bylo mnohem řidší než na modelu. Na vrcholu kocpe před 8 nějak zapomínám, že bych měl klesnout, ale ještě jsem to relativně ustál. Za výměnou mapy na 10 přichází skalní mordor a moje nelichotivá série, kdy bez menší chyby najdu až 17. Většinou jsem se moc snažil koukat po nějakých výrazných kamenech a flákal buzolu. Mezitím už proběhla 55. minuta, což je asi hranice, na kterou mám jakž takž natrénováno a ani ty nohy už neběží jak bych chtěl. Přímý výstup na 20 od potoka pod čarou tomu taky nepomohl. Běžet o 6' lépe, řekl bych že ok, o 11' bych byl spokojený, to se dalo i se současnou neformou.

Začátek byl v čistém bílém lese, takže nespekulovat a rovně po pěšinkách od předchozích úseků. 5 byla paralelka - potkal jsem cosi, co mi připomínalo pěšinku, pak jsem potkal kupu a na jih od kupy má přece být moje kontrola, ne? No ano, ale o pár set mětrů dál, ale ne zas úplně u cesty. Pak zas kontrolovaný výkon, nohy postupně tuhnou, les houstne. Pak jsem ještě zaměnil paseky, málo koukal na buzolu a dal si exkurzi tam a zpět podél nové paseky i s nejistotou v dohledávce. Zrádnou jámu na východ od rybníka jsem sice mohl najisto obíhat, ale tohle byla větší výzva a taky jsem nebojoval o bednu nebo tak něco.