Vítejte v mém digitálním archívu orienťáckých map!

Sice už celkem běhám, ale netrénuju a ono je to nečekaně poznat. Hned v úvodu taková série menších kliček - odběh od 4, dohledávka 5, 6 a vlastně jsem podběhnul i 7, dohromady tak minuta a půl. Na 9 jsem doběhl Víťu a přešel do plazení. Kolmo vzhůru od 14 se mi po tom mírně stoupavém traverzu 11-14 vůbec nechtělo, ale bylo to potřeba, ikdyž obíhačku zprava jsem s Víťou taky mohl vzít, objektivně asi nejrychlejší nebyla, ale mně by pomohla. S následným znovudoběhnutím Víti na postupech 16-20 mi pak pomohl Matěj Kamenický, který nás sebral zezadu. Docela se těším, až nějaký závod oběhnu sám, letos zatím buď štafety nebo middlový vlak.

Adrenalin v balíku otupil achilovku i únavu ze soboty a mně se běželo docela dobře. Na úplně nejlepší to samozřejmě nestačilo, ale dokázal jsem doběhnout se smysluplnou ztrátou. Díky pestrým farstám se mi hodně měnila společnost i jsem občas zůstal sám a chyb jsem udělal celkem málo a všechny byly malé, nejhorší to bylo v pytlíku na začátku smyčky, kde mě definitivně docvakl Ondra, tam jsem měl takovou slabší chvilku.

Ta maximální rychlost tam nebyla, ale úvodní ťukačku jsem oběhl hezky plynule, takže v mezičasech jsem se začal propadat až na 11, kde jsem dlouho váhal, pak chtěl jít spodem, zahnul na horní variantu, ale tu nejlepší jsem tam stejně nenašel. Kolem hradu jsem to chodil tak trochu na jistotu pořád stejnou cestou, což možná někdy nebylo úpln optimální, ale hlavně mi pochopitelně docházelo, takže bylo svým způsobem jedno, kudy běžím.

Měl jsem kolem sebe spoustu těžkých soupeřů, taky jsem měl docela dlouhý farsty, ale stejně si za ten propad můžu hlavně sám. První kontakt jsem ztratil na 5 a další řada lidí mě minula na 7, kde jsem velmi poctivě a soustředěně obešel všechny farsty. Rozhodnutí vydat se na 9 vrchem místo jasné linie údolím zpětně vůbec nechápu, ale vůbec jsem ten postup neměl pod kontrolou a pak se zamotal v oplcenkách. Pak bylo potřeba to zase zpátky vyběhnout nahoru, což hodně bolelo, ael nahoře jsem aspoň očesal týmy, se kterými jsem se seběhl a měl jsem tak klid na závěr, který už byl bez komplikací. A krom 7 jsem navštívil ještě asi 3 další cizí kontroly, některé z nich dokonce ani nebyly mužské farsty.

I přes pošetřený nočák bolely nohy už od začátku, ale dalo se to přetlačit. Cestou na 2 jsem se srazil se srncem, bez následků, a pak jsem byl hodně zmatený na 3, celé jsem to plánoval běžet o kus níž, ale místo toho jsem se náhodně zanořil do zeleného a pak uviděl 4. Při vrcholové prémii už za sebou vidím Filipa Hadače o 2 minuty. V následné kamenité pasáži mi hodně pomohl a díky místy brutálnímu terénu mi ani neutíkal. To na přeběhu 16-18 už mám mlhu před očima, ale sbíráme ještě Jonáše Gottsteina a Filip míří rovnou na 20, takže se skupina trochu přeskupila. 21 pak jdeme s Jonášem vrchem, Filip zprava. Nebýt toho, že jsem úplně blbě seběhli doleva, tak jsme asi rychlejší. Combackové 17. místo vypadá moc dobře, ale nebyl to úplně můj vlastní výkon a ta nezvykle vysoká intenzita mě zničila jako dřív kdejaká klasika.

Ani poté, co jsem celé přípravné období věnoval léčení achilovky místo tréninku jsem jí ještě nevěřil na absolvování tak dlouhého závodu. A udělal jsem dobře, běželo se mi mizerně a ani ten orienťák nebyl z mé strany nic moc. Nepřesný a váhavý v dohledávkách a stejně tak nejistý a zvlněný na delších postupech bez výrazných bodů. Dvoukolová stavba trati se tak hodila a mohl jsem po prvním kole zamířit do cíle s pocitem, že jsem si to teda trochu osahal, hlavně si neublížil a na nedělním middlu můžu zkusit něco zaběhnout.