Mikkeli-Jukola 2025 (15/06/2025)

Přes všechny problémy jsem nakonec měl pocit, že na Jukolu jedu v aktuálně nejlepší možné formě a dost jsem se těšil. Na poslední chvíli jsem se vyvlékl ze 7. úseku a ušetřil tak 4 km, ale samotná neděle se už vůbec nevyvíjela podle představ. První, co jsem po budíku ve 3:00 zjistil, tak že jsme už od 1. úseku disk a taky asi hodinu za odhadovaným plánem. Tak jsem se ještě chvíli válel a pak vyrazil do arény. Během čekání na moment převlékání jsem začal pozorovat, že mě bolí bedra. S tím jsem bojoval někdy v juniorech a od té doby se to vracelo jen občas a málo a teď z ničeho nic docela dost (asi kombinace sobotního stání v aréně, dlouhé cesty autem, spaní ve stanu a málo kompenzačního posilování). Ale stejně jsem to chtěl absolvovat a díky disku jsem aspoň nebyl pod tlakem a věděl jsem, že nemusím jít přes hranu. Takže jsem se ani nerozklusával a po předávce jsem vyrazil spíš takovým rychlejším klusem. 1 vypadala hodně jedovatě, ale s pomocí pěšinek v mechu jsem se tam dostal dobře, 2 mi odtáhl Daník Bolehovský (na trati jsem potkával spoustu finišmanů kolem 20-30. místa, kteří měli stejnou trať), pak jsem zvolil nějaké ty bezpečné volby na 3 a 5 a pak přišel detailní hustník s krátkými postupy. Tam jsem si to parádně poťukal, možná 9 šla příměji a plynuleji, ale nepřipravil jsem si dlouhý postup. Obíhačku severem jsem vůbec neviděl a spolehl se na záda Haldenu, ten ale docela zmatkoval, tak jsem to před půlkou postupu stočil do bezpečí průseku a pak se po pozitivní zkušenosti z předchozích kontrol neohroženě vrhl do dalších hustníků. Ale příliš dlouho jsem zůstal pod terénní hranou, takže poslední cestu jsem křížil mnohem jižněji, než jsem čekal a byla z toho docela velká dvojchyba v dohledávce. A zhruba tam někde se začala lámat celá moje pohoda a od té doby už se můj stav zhoršoval. Záda bolely, nohy klopýtaly a hůř jsem se soustředil na mapu a ztrácel plynulost a jistotu. Jižní middlík byl dost drsnej a tu chybu na 16 udělali snad všichni, dko měli levou farstu a šli zprava, primitivní postup na 17 mi naštěstí dal čas se trochu vzpamatovat. Pak už zbývalo jen přetrpět pasáž 18-21, kterou jsem završil hloupou chybou. Plán byl doprava potokem, doleva do údolíčka a doprava přes kopeček, ale já zapomněl na "doleva do údolíčka" a prostě jsem z potoka zahnul doprava. A pak už to bylo triviální a doklepal jsem to v ještě celkem slušném čase, jen následky na bedrech byly dost nepříjemné a možná jsem si to mohl odpustit. Ale byl to krásně náročný orienťák, ikdyž v dost drsném a nehezkém lese.