Výprava na Slovensko

Na přelomu června a července strávili Semrádovi jedenáct dní u našich východních sousedů. Nejdříve fandili českým závodníkům na EYOCu, pak výletovali a nakonec se zúčastnili závodů Tatry Orienteering.

 
1.den - Cestu jsme s Láďou pojali jako zeměpisnou expedici s určováním všeho, co jsme míjeli zajímavého. Obědvali jsme v Lipníku nad Bečvou, navštívili hrad Strečno a večer si prohlédli historický střed Banské Bystrice.
 
2.den - Jeli jsme do Banské Štiavnice na EYOC sprint, Jana na schodech ztratila a našla čip. O závodech psal Martin Křivda v samostatném článku. My jsme si prohlédli město a Láďa mezitím s kamarádem běželi asi 15 km po modré na sever a pak po zelené na místo Radošovo, kde jsme je naložili. Jardu jsme vysadili u dědečka a podívali jsme se na dřevěný kostel v obci Hronsek (památka UNESCO). Za velkého tepla pak na náměstí v Bystrici proběhlo slavnostní zahájení EYOCu a vyhlášení sprintu.
 
3.den - Pršelo, jen se lilo a na Suchém vrchu západně od Bystrice byla na pořadu klasika. Závodníci přibíhali jak ze sprchy, Láďa si asi po 10ti letech oblékl pláštěnku a já si říkala, jestli bych ten déšť zvládla. Jana si spravila náladu 23.místem a v cíli se jen smála. V poledne déšť ustal a my se vydali do vesnice Špania Dolina, v níž dorostenci trénovali. Ve starém hornickém městečku jsou k vidění historické domky, gotický kostel s dřevěným schodištěm, štoly a šachty a obrovská halda, z níž je nádherný rozhled. Naučná stezka asi o 4km kolem dokola byla pěknou procházkou.
 
4.den - Na stejném místě jako klasika se odehrály štafety, Jana startovala v mixech. Při vyhlašování mě bavily rostlinné věnce z kdečeho, kterými se závodníci dekorovali. Potom jsme si Janu naložili a navštívili Harmaneckou jeskyni s vchodem položeným  o 260 m výše nad parkovištěm a 1043 schody uvnitř.
 
5.den - V plánu byl pochod z Chopku na Ďumbier a zpět, ale okolnosti byly proti. Láďa běžel z Jasné nahoru na Chopok, ostatní jsme jeli třemi lanovkami a byli jsme jen o trochu rychlejší. Nahoře nás čekalo psí počasí, mlha a hlavně nepříjemný ledový vichr. Ten kousek od lanovky na vrchol nám stačil k poznání, že bychom umrzli, a tak jsme sjeli zase dolů. V Jasné jsme si obešli Vrbické pleso a po žluté se prošli k rozhledně Ostredok a k symbolickému cintorínu a zpět.
 
6.den - Chtěli jsme navštívit různorodá místa Slovenska, a tak jsme zamířili do Slovenského Ráje. Vystoupali jsme Suchou Belou z Podlesku, po žluté a červené přešli na Kláštorisko a tam jsme se rozdělili. Já jsem sešla přímo k Hornádu a vrátila se k autu, zbytek si cestu prodloužil přes Letanovský mlýn. Počasí vyšlo a jako bonus jsme se podívali do gotické kaple u kostela ve Spišském Štvrtku.
 
7.den - Vydali jsme se za dalšími památkami UNESCO. Nejdříve jsme prolezli Spišský hrad a pak jsme šli po naučné stezce skrz skalní město Dreveník ke kostelu v obci Žehra a přes zámecký park v Hodkovcích zpět. Přidali jsme ještě prohlídku Spišské Kapituly a travertinové kopy Sivá Brada.
 
8.den - Začaly čtyřetapové závody Tatra Orienteering v okolí autokempu u Račkové doliny u městečka Pribylina. Na mapách v měřítku 1:7500 jsme běželi dvě klasiky a dvě krátké trati v ne moc kopcovitém terénu. Les byl různě průběžný s mnoha detaily (kupky, prohlubně), běhalo se i po loukách a pastvinách, cest pomálu a bažin hodně. Před 1.etapou jsme navštívili skanzen v Pribylině, kde byla i tréninková mapa. A viděli jsme, že s neohraničenými porosty to bude těžké. A bylo, protože se prostě nebylo čeho chytit. Ve vysoké trávě se dělaly pěšinky, ale běžet moc nešlo, bažinky byly jen trochu na ochutnání a počasí pěkné. Díky chybám si někteří v lese dost pobyli.
 
9.den - 2.etapa. Hned od startu hodně pršelo, brzo přišel dlouhý postup přes louky se závěrem v lese a v bažinách na kontrolu na kraji mapy. Zde hodně lidí z mapy vyběhlo a mimo trávilo mnoho desítek minut. Nám se toto naštěstí nepodařilo, přesto jsme si pobloudili. Kromě Jany, které se naopak etapa povedla. A všichni jsme byli jako ze sprchy. Odpoledne jsme jeli do Demanovské ledové jeskyně. 
 
10.den - 3.etapa a největší zážitek, bažiny kam se podíváš. Dost jsem se bála, že někam zapadnu, takže velké psycho. Ve vyšlapaných cestičkách bahno po kotníky nebylo příjemné, v prohlubních se dalo zapadnout mnohem hlouběji. Pavel zachraňoval kolegu (pozdejšího vítěze stejné kategorie), který vězel v blátě až po prsa. Za cílem vedla první cesta do řeky, pak do autobusu, jenž nás na 3. a 4.etapu vozil. Kdo autobus myl, si jistě užil. Poslední volné odpoledne jsme využili k návštěvě Štrbského Plesa a procházky kolem plesa.
 
11.den - 4.etapa byla oproti předešlým oddychová, les a pastviny s krávama, párkrát potok, žádné bažiny. Jana prohlásila, že tato etapa byla nuda, ovšem po vyrovnaných výkonech skončila celkově třetí. Láďa běžel elitu a v každém závodě chyboval. Shrnuto, závody se mu líbily, jeho výkon nikoliv, ale přesto našel postupy, které mu udělaly radost. My jako rodiče jsme zjistili, jaké jsou jiné terény než na výchoďáku, a určitě jsme si to užili bez ohledu na výsledek. 
 

Facebook

Partneři

Autoneum CZChládek a Tintěra PardubiceIveco BusStarmon s.r.o.CHONETLESY ČRLabetaMěsto Choceň

 

Podporuje město Choceň a Pardubický kraj.

 

Back to Top